Škůdci dřeva - obecné informace

Dřevokazné houby

Dřevomorka domácí Dřevomorka domácí (serpula lacrymans) je dřevokazná houba, nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě, která k nám byla pravděpodoně zavlečena lodním nákladem dřeva z Asie. Žije především v přízemích a sklepích, na záklopech a trámových prvcích. Napadá především starší dřevo jehličnanů. Vhodnými podmínkami pro její vznik a rozvoj je přítomnost dřeva vystaveného delší dobu vlhkosti už na hranici cca 20% (běžná přirozená vlhkost dřeva by měla být v rozmezí max. cca 14-18%), kde je současně přítmí, malý nebo žádný pohyb vzduchu, teplota nepřesahující cca 30°C. Jako jediná dřevokazná houba přežívá dřevomorka i za nižší vlhkosti dřeva, ostatní dřevokazné houby při poklesu vlhkosti dřeva na méně než cca 20% hynou. Nebezpečnost dřevomorky však spočívá především v její schopnosti prorůstat i přilehlé zdivo speciálními provazci, tzv. rizomorfami. Těmi si tato odolná houba přivádí ke dřevu potřebnou vlhkost i ze vzdálensti mnoha metrů. Rizomorfy prorůstají podél izolací, elektrického vedení, ale také poruchami zdiva, řídkým betonem, pod omítkami i zdmi a také podložím. Takto dřevomorka využívá v okolí např. poškozených odpadů, míst zavlhčených zatékáním - obecně nejrozmanitějších zdrojů vlhkosti. Dřevomorka v místech, kde je přítmí a malý pohyb vzduchu bez větších výkyvů teplot vytváří povrchové vatovité povlaky (mycelium) šedobílé barvy, při vhodných podmínkách vystavuje nepravidelné rozlité plodnice okrové až červenohnědé barvy s bílými okraji. Tyto plodnice chrlí do vzduchu velké množství výtrusů - spórů. Okolní prostředí je tak silně exponováno potenciální nákazou veškerého dřeva novými ložisky dřevomorky. Dosud nezasažené dřevo je napadáno také postupným prorůstáním rizomorfů okolím původního ložiska nákazy. Najdeme-li dřevomorku ve stadiu plodnic, lze předpokládat, že její výskyt není omezen jen na samotné dřevo a nejblíže přilehlá místa, ale s vysokou pravděpodobností jde o rozsáhlé prorůstání okolním prostředím a dřevomorka má v této fázi také už propojení na zdroje vlhkosti, což znamená, že samotná vlhkost dřeva už nezávisí na vlhkosti okolí a dřevomorka je schopna žít vlastním životem i po odeznění původních příčin jejího vzniku. Napadené dřevo podléhá zkáze v několika postupných etapách. První fází rozenatelnou zběžným ohledáním je charakteristické čokoládově hnědé zbarvení dřeva. Ačkoliv již před touto fázi je dřevo aktivně napadeno, nelze bez laboratorních zkoušek běžně rozenat probíhající proces až do zabarvení dřeva, lze pouze podle vyšší vlhkosti dřeva usuzovat na vznikající potíže. Před fází zabarvení dřeva se nachází okamžik, kdy dřevo přes počínající proces prorůstání škůdcem stále má svou mechanickou pevnost a její hodnoty nejsou sníženy pod hranici funkční pevnosti dřeva. Při probíhajícím zbarvení dřeva tyto vlastnosti již zdaleka nevykazují celé části jednotlivých dřevěných prvků a dřevo se v této fází stává v některých částech křehčí, např. trámové prvky ztrácejí svou schopnost plnit danou konstrukční a statickou funkci. Dřevo se pak dále více a více rozpadá typickým kostkovitým rozpadem, ačkoliv jeho vlhkost je relativně nízká. Finálním stavem rozpadu je čokoládově hnědá moučka zbylé dřevní hmoty. Tento proces způsobuje dřevomorka využitím a zpracováním jednotlivých látek obsažených ve dřevě, především celulózy (jde o celulozovorní houbu). Přestože některé stavební dřevěné prvky jsou zhotoveny z masívních kmenů a jde tedy převážně o jádrové dřevo (prizma), nikoli o bělové (okrajové), je tato houba schopna je celkově rozložit. Z naší praxe známe také několik vzácných případů, kdy se napadení a destrukci způsobené dřevomorkou nevyhnuly ani prvky z listnatých a tvrdých dřev. Souhrn těchto faktů činí z dřevomorky nejobávanějšího škůdce, s nímž jde vždy o náročný a mnohdy zdlouhavý boj, který však díky naší prověřené technologii může být naopak velmi krátký a zcela účinný, především díky mikrovlnnému záření (viz. kapitola o mikrovlnné technologii).

Dřevokazný hmyz

Tesařík krovový Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus L.) je jeden z nejčastěji vyskytujících se škůdců u nás. Samičky tesaříků kladou do prasklin a spár jehličnatého dřeva vajíčka, ze kterých se později líhnou larvy živící se dřevem. Larvy svou činností vytvářejí typické chodbičky především v hranách trámů, avšak vyjímkou není ani výskyt larev v hlubších vrstvách dřevěných prvků, obzvláště pokud jde o prvky zhotovené z bělového dřeva. Tesařík patří mezi hmyz, jemuž vyhovuje spíše teplo, proto jej častěji najdeme na půdách, kde jsou pro jeho existenci dobré podmínky. Při poklesu teplot se aktivita larev zpomaluje, naopak s příchodem jarního a letního počasí jejich aktivita stoupá. Vývojový cyklus od vajíčka přes larvu až po zakuklení a vylíhnutí nového hmyzu trvá obvykle 3-6 let, ale někdy také déle než 10 let. Na povrchu dřeva tesařík zanechává oválné výletové otvory o rozměru cca 4 x 6 mm, které lze dobře určit. Aktivní výskyt tesaříka pak lze dobře rozeznat podle vypadávání práškové drti dřeva z výletových otvorů.
Podobně napadá a poškozuje dřevo nejznámější dřevokazný hmyz - červotoči (Anobiidae sp.). Červotoči způsobují obecně více škod na bytovém zařízení, než na stavebním dřevě, nicméně je mnoho případu masívního poškození stavebních prvků populací červotočů. Otvůrky ve dřevě signalizující napadení červotočem jsou cca 2 mm v průměru velké a na rozdíl od tesaříků nacházejí červotoči dobré podmínky v chladnějším, ale vlhčím prostředí. Suché a teplé období, kdy dochází k dobrému vysušení dřeva více brání vývoji larev. Z hlediska obecného dělení dřevokazného hmyzu lze tyto škůdce zařadit do skupiny hmyzu napadající již zpracované dřevo. Jejich výskyt lze na dřevě rozeznat i po letech, v neaktivní formě, kdy můžeme na trámech nalézt četné charakteristické chodbičky a otvory. Aktivní stadium se vyznačuje nálezy vytroušené drti dřeva z chodbiček výletovými otvory.